Radovan přinesl demáčky a původní domluva zněla doaranžovat! Postupně a plíživě ovšem Michal zjišťoval, že spíš než hudebním producentem, je vlastně už i autorem hudby. V několika věcech, ale melodický postup zachoval původní postup melodií Michala Sedláčka. Ke změně Michala Žáčka nevedlo ego, ale potřeba udělat tu kterou věc, co možná nejlépe. Je v tom hrozně nekompromisní. Každý další nástroj, každý další muzikant, které do našeho projektu přivedl mě jenom utvrzovali, že směr máme dobrý. No a pak někdy v tu dobu odešel David Stypka. Byla to hrozná rána, ale k nám to, aniž by to někdo chtěl zrovna takhle, přivedlo Pavla Sotoniaka, klavíristu, který se stal neoddělitelnou součástí hudebního týmu, stejně jako klavírista Jan Uvira. Trochu se tak stali i Michalovou prodlouženou rukou. Ještě jedno jméno ovšem musí zaznít. A to Honza Hasík. Muzikant a producent celé desky, bez kterého by nebylo vůbec o čem psát, jelikož by žádná deska nebyla. Jenom díky jeho důvěře a velkorysosti jsme dokázali zhmotnit nápady, které jsme měli v hlavách nebo i v jiných částech těla.